dokumentární veselohra

Pýchou komunistů byla Československá lidová armáda a pýchou armády byli sportovci. V hokeji bojovala za vlast především Dukla Jihlava. Dokumentární film Pušky, puky, pivo a psi podává unikátní svědectví o armádním hokeji v letech 1948 až 1989. A často z toho vychází groteska, plná nečekaných objevů. "Mě do tanku nedostanete! Já jsem tady kvůli hokeji a ne abych si v tom vašem bordelu v tanku urazil prsty," vzbouřil se veliteli útvaru legendární obránce Jan Suchý - přesto to časem na vojně dotáhl na majora. A kdo by si pomyslel, že se kolektivní duch utužoval v česneku naloženým psem s bramborovým knedlíkem?

O svých potížích s vojenskou disciplínou, foukáním do balonku před tréninky, výjezdy na Západ i estébáckými "očky" tu vyprávějí více než dvě desítky nejlepších hokejistů: od Gustava Bubníka přes Jozefa Golonku, Milana Nového až po Dominika Haška. Autorům se navíc podařilo před kamerou rozpovídat i klíčové funkcionáře: svůj pohled na studenou válku tu líčí někdejší náčelník generálního štábu Miroslav Vacek a o útěcích do „kapitalistické ciziny“ mluví plukovník Ivan Kodaj.

Filmařská dvojice Jan Novák a Adam Novák, otec a syn, natočila svůj třetí dokument podobným stylem jako svůj předchozí "akční film o lásce k pivu" Občan Havel přikuluje. Otevřené výpovědi hokejových legend prostříhávají se surrealistickými skvosty komunistické propagandy z archivů Armádního filmu.

"Mě hokej fascinuje tak od šesti let, když jsem na něj s tátou začal v Kolíně chodit," říká Jan Novák. "Takže pro mě bylo zážitkem si popovídat s většinou legend československého hokeje. Ale při natáčení mě zajímal hlavně běžnej provoz kolem hokeje, třeba jaký to bylo prodat zápas... Anebo všechny ty paradoxy života za komunismu, třeba jak jedni z nejlepších sportovců na světě, kteří na Západě nastupovali proti dolarovejm milionářům, chodili na brigády do JZD a pašovali vodku do Švédska, aby mohli přivést manželkám Persil."

Pušky, puky, pivo a psi nahlíží do zákulisí hokeje způsobem, který pobaví i sportovní analfabety.

Hrají: Armádní generál Miroslav Vacek, vojín Gustav Bubník, četař Jozef Golonka, vojín Luděk Bukač, major Jan Suchý, plukovník Jaroslav Holík, náčelník armádního sportu Ivan Kodaj, svobodník Richard Farda, svobodník Milan Nový, podpraporčík Jiří Holeček, lapiduch Peter Šťastný, plukovník Stanislav Neveselý, četař Vincent Lukáč, četař Dominik Hašek, svobodník Jiří Hrdina, svobodník Peter Ihnačák, vojín Petr Klíma, vojín František Musil, kapitán Oldřich Válek, major Jaroslav Walter, poručík Bedřich Ščerban, četař František Kučera, četař Vladimír Růžička, dvoupeckový střední útočník Petr Kameš a další

Co by vlastně vojíni a důstojníci různých Dukel dělali v případě války?

"Zakopal bych se někam hluboko pod zem, abych to přežil," říká četař Petr Kameš.

Co z toho měli?

"Měl jsem poloviční plat jako hráč Dukly Jihlava v hokeji, i když seděl na střídačce, stačí vám to?" stěžuje si armádní generál Miroslav Vacek.

Jak se učili se na vojně vyhrávat?

"Já byl kurva, vůči soupeři i vůči rozhodčím," vysvětluje plukovník Jaroslav Holík.

Proč se hráči ženili velice mladí?

"Usporiadáme socialistickú svatbu! Pro tri hráče naráz!" oznámili bafuňáři svobodníkovi Jozefu Golonkovi, který se ženit nechtěl. "Dostaneš dvojizbový byt a hotovo!"

Jaké to bylo hrát proti Rusům?

"Já chtěl bejt neviditelnej," vzpomíná podpraporčík Jiří Holeček na moment, kdy ho trenér v jeho prvním zápase proti Sovětskému Svazu poslal do branky. Běžela pátá minuta zápasu, národní tým už prohrával tři nula a Holeček na střídačce marně hledal lapačku: "Já na ní seděl..."

Proč utíkali na Západ?

"Já věděl, že některý hráči utečou! Nejsem blbej! Netrénovali přece jako volové, aby hráli za béčko Litvínova!" říká slavný trenér Neveselý.